31. ledna 2009  "Ardeny 2009"

KDE: polesí Vysoká u Štěnovic

Účast: poslední legoš Legi + Žoldáci PLZEŇ ... MaKu, Hans, West, TaTi a Vojta 

    Pohoří Ardeny (Vysoká)  leží na hranici mezi Belgií (Čižice) a Německem (Předenice). Hustě zalesněná krajina a úzké venkovské silnice nepředstavovaly vhodný terén pro útok motorizovaných kolon. A právě proto si je Němci vybrali pro překvapivý útok směrem na západ. Podobný útok v této oblasti již jednou zaskočil Francouze v roce 1940 a nyní Němci tuto strategii zopakovali. Dne 16. prosince tři tankové armády, sestávající z 24 divizí, z nichž 10 bylo obrněných , udeřili proti vyčerpaným jednotkám americké armády a vytvořili v linii fronty výběžek. Německé obrněné jednotky byly vybaveny poslední verzí impozantního tanku Tiger. V čele útoku stál "Jochen Peiper" (Jarin), tankové eso a velitel elitní 1. tankové divize SS, která byla Hitlerovou osobní gardou. Útok začal ve 2 hod. 16. prosince u Blankenheimu (Předenice) a Peiperovy tankové jednotky rychle postupovaly po úzkých lesních silnicích. Když narazily na hnízda amerického odporu (na Kozím kamenu), obešly je. Malé konflikty nechávaly k dořešení jednotkám (Petřovi) pěchoty, která postupovala za nimi.  Peiperovým záměrem bylo dosáhnout Antverp, a rozdělit tak území obsazené Spojenci na dvě části.

    Američané byli překvapeni. Nebe nad Ardenami bylo zatažené, což vážně komplikovalo leteckou podporu spojenců. Belgické území pokrývala mlha, která omezovala viditelnost na pouhých 90m. Německý útok a sněžení způsobily zmatek v pohybu spojeneckých vojáků a zásob na bojišti. Předsunuté jednotky anglicky mluvících Němců v amerických uniformách zmatek ještě vystupňovaly, 106. a 28. divize americké armády německý útok nevydržely. Peiper se svým tankovým praporem vstoupil do Hansfeldu tak, že se prakticky připojil ke koloně vozidel ustupující americké armády. U Lingneuville jeho jednotka zničila americkou kolonu a zajala mnoho amerických vojáků. Nedaleko křižovatky v Bagnezu Němci na poli shromáždili asi sto zajatých Američanů a zastřelili je. Peiper pospíchal ke Stavelotu na severním okraji výběžku, který se vytvořil ve spojeneckých liniích. Tuto pozici bránilo pouhých 13 amerických vojáků, ale jejich statečný odpor zastavil německou kolonu a poskytl drahocený čas dalším spojeneckým posilám, které se stačily dopravit do ohrožené oblasti. Peiper obsadil Stavelot, ale Američané ho obklíčili, přerušili jeho zásobovací linie a uzavřeli tak 2000 vojáků a dvě stovky vozidel do pasti, z nichž nemohli uniknout. Paiper a jeho muži, kteří se museli stáhnout Stavelotu, bojovali zoufale, ale jen některým se podařilo z amerického sevření uniknout. Paiper byl zajat a kopí německého útoku bylo zlomeno !  Pozornost se nyní přesunula na Bastogne a na americkou obranu tohoto postavení v srdci výběžku fronty.

    Americký odpor ... Vrchní velitel spojeneckých sil generál Dwight D. Eisenhower nasadil své zálohy s cílem zastavit německý postup. Americká 101. výsadková divize přijela do Bastogne, aby tu čelila 5. tankové armádě, a 82. výsadková divize posílila severní křídlo. Na jihu generálporučík George Patton obrátil svou 3. armádu, aby zaútočil na německé jižní křídlo. Asi 18 000 amerických vojáků obsadilo perimetr kolem Bastogne. Hitler se rozhodl, že toto malé belgické město musí být dobyto za každou cenu, avšak obklíčení Američané byli zase odhodlání Bastogne udržet. Dne 22. prosince němečtí důstojníci požadovali po americkém generálovi McAuliffovi, který velel obraně Bastogne, aby se vzdal. Ten ale údajně odpověděl "NASRAT" a tak po této odpovědi následoval prudký německý útok, který začal na Štědrý večer silným bombardováním. Potom přišel rozhodný tankový útok na západní sektor města. Boje byly tvrdé a zuřivé, ale američané své pozice v boji proti německým veteránům udrželi. Jižně od Bastogne vydal Patton 4. obrněné divizi rozkaz "jet jako čert". Mezitím se nad Bastogne obloha vyjasnila a americká letadla mohla začít bombardovat německé zásobovací linie. To byl klíčový moment bitvy, Spojenci konečně mohli využít své nadvlády ve vzduchu. Američané v Bastogne přežili "bouři" a do 2. ledna byla bitva téměř u konce. Britské a americké síly zahájily protiútok na severu, Patton postupoval vpřed na jihu, a tak byl Hitler nucen své vyčerpané tankové divize stáhnout. Svou poslední sázku prohrál. Americké ztráty v bitvě činily 8477 padlých, 46170 raněných a 20905 zajatých. Němci měli ztráty 10749 padlých, 34439 raněných a 32487 zajatých či pohřešovaných.  Cesta na Berlín se otevřela a spojenecké síly překročily Rýn.

    Takhle nějak se bitva ve výběžku vyvinula před  65-ti lety, ale naše sobotní airsoftové válečné tažení mělo trošku jiný průběh. Počasí se tomu Ardenovému téměř vyrovnalo, teplota hluboko pod bodem mrazu a sníh místy střídal ledový příkrov ... a tak v 9 hod. vyráží z Předenice pod Jarinovo vedením jeho průzkumná hlídka. Cca po 15 minutách se vydává na cestu i hlavní Německé bojové seskupení tentokrát pod taktovkou Petři a jeho pobočníka Hrabyho, spojení obou skupin zajišťuje Legi a Dab za pomoci svých vysílaček RF10. Po asi 40-ti minutovém přesunu (plném náhodných pádů na zledovatělých cestách) hlásí Jarinův team obsazenou nepřátelskou pozici na "Kozím kamenu", po krátké poradě velitelů se německý průzkum vydává vstříc americkým posilám přicházejícím z Čižic, zatímco naše hlavní bojové uskupení vráží klín mezi kóty "Vysoká (Bastogne)" a "Kozí kámen".   Hraby si s několika muži bere na starost pravé křídlo a drží bojovníky z "Kozího kamenu" daleko od Petřovi úderky která po urputné obraně Berounské gardy dobíjí kótu Vysoká a Bastogne je tímto v našich rukách. Na Německé straně proběhne rychlý refreš a přeskupení sil do tentokrát obranných pozic. Jak vtipně poznamenal Maku ... "Žoldáci do věží a obsadit cimbuří" :-D    Naštěstí pro nás obránce, je Americký protiútok roztržen Jarinovým komandem a k našim pozicím doráží jen osamocené skupinky, které se daří vcelku jednoduše eliminovat. Aby nad pomyslnou Bastogne byla opět vztyčena Americká vlajka, domlouvá se pro útočníky další refreš (+následný každých cca 15min.), my Němečtí obránci jsme bez možnosti znovuoživení nyní vystavení několika dalším útokům a naše pozice začínají řídnout. Žoldák MaKu dokonce volá na Tatiho aby "vytáhl padací most" ... (zřejmě se uprostřed válečné vřavy přenesl o několik století zpět).  Dokonce i moje "ostrostřelecká" pozice je prozrazena, bohužel mne při přebíhání zradily ztuhlé a promrzlé nohy ... kterým se nechtělo utíkat tak rychle jak jsem si představoval a tak dostávám svojí dávku "plastiku" mezi lopatky ;-) .... Němci jsou konečně poraženi a Americké síly dostáli své historické povinnosti.

    Z mého pohledu se tahle zimní akcička vydařila, přeci jen dobrý prostor a fajn parta jsou toho zárukou. Nechci se vyjadřovat k tolik na všech akcích se vyskytujícímu nepřiznávání, brečení nad sílou pružin protistrany a tak pod... Kdo si chce udělat svůj názor, má možnost vyrazit příště s námi a nebo se z tepla domova seberealizovat na debatách jistých airsoftových portálů.

    Zde ještě průběh akce z pera velitele Německé strany pana Petři ;-)        http://www.military-report.wz.cz/ardeny09.html

Přidáno 23. února 2009 - vypracoval LEGi

MaKu, Tati a Vojta ... žoldácí ;-)

jejich TeamLeader Jahodový Hans

tichý West

Legi s RF10

já coby spojař a Hraby

chvilka odpočinku na Vysoké

pohled na Německou ARMY

průlom v Ardenách ... Bastogne dobita

jeden z velitelů Petřa

Jarin, Játro a 1. "tankvá" divize SS

Manteuffel (Petřa) a Jochen (Jarin) porada vedení Německých armád

Dab (můj kolega radista) se synkem