31. prosince 2008  ... "Slavíme příchod nového roku"

KDE: Legiho army camp v Tymákově

Účast: Legi, Lado, Gumídek, West, , Lofík, Hajmi, Mates a Jahodář

Silvestrovský report  je tentokrát z pera příslušníka ozbrojených složek Ministerstva vnitra ... Gumídka (provedena korekce obličeje)

S tím jak se blížil poslední prosincový den a tedy i konec roku, lámal jsem si hlavu stále víc, jak jej strávit. Vzpomněl jsem si na rok 2005, kdy jsme premiérově ve složení Legi, strýc Lado, West a moje maličkost, obsadili chatu na okraji Šťáhlav a prožili příjemný večer plný hraní dostih a sázek (kde se plně projevily Westíkovo bookmakerské znalosti a zatímco ostatní postupně bankrotovali, on jen navyšoval svůj fond a doplňoval stáje o samé plnokrevníky). Já jakožto nejmladší a tedy stále ve vývinu snědl skoro všechny chlebíčky a cukroví a příjemnou tečkou za společně strávenou nocí byla novoroční mše ve Šťáhlavském kostele, kam jsme dorazili v maskáčích a ve dvou samurajích, jakožto správní bojovníci, dorazivší pro požehnání do (nejen) as bitev, které nás v novém roce čekaly.

Po této mé krátké exkurzi do minulosti mě přepadla nostalgie a začalo se mi po takovéto akci stýskat. Naštěstí Legi nezklamal a tak mě v Praze překvapil milým telefonátem, kde mi sdělil úžasnou zprávu, a to, že bychom mohli naší silvestrovskou tradici obnovit (poslední dva roky se silvestr odehrával pouze ve dvojici Legi a Lado, přičemž na podruhé se dočkal premiéry úl (Legiho military základna), kde se poklidného večera v legionářském duchu účastnila i Legiho milující manželka a synek) a spolu s Westem a strýcem Ladem podniknout něco ve stylu chaty. Tuto zprávu jsem kvitoval s nadšením a začal se konečně alespoň trochu těšit na vánoce.

Plán uspořádat loučení se starým a vítání toho nového roku na Westovo chatě nakonec vzal za své a rozhodlo se, že se usídlíme v útulné armě (kódové označení "úl"), která je přímo prošpikovaná military atmosférou. Ač jsem poslední dny neprojevoval přílišné nadšení nad blížícím se zkouškovým obdobím, Legiho další telefonát mě uvedl do té správné nálady a tak jsem ve středu v podvečer již nadšeně očekával příjezd Westa, který mě doma naložil a společně jsme vyrazili směr Tymákov, kde už od odpoledních hodin zabydloval "úl" Legi se strýcem Ladem (vyhnuli jsme se tak nepříjemné přípravě dříví a roztápění kamen =)). Vřelé přivítání a obsazení úlu proběhlo bez větších obtíží, s prvními loky piva (v mém případě mojita v lahvovém provedení, kterým mě ochotně zásoboval Legi se záměrem „konečně toho Gumídka jednou opijeme“) se do našich žil rozproudila ta správná nálada a tak jsme začali klábosit, nostalgicky vzpomínat na léta dřívější, kdy jak jsme se shodli, bylo lépe a akce měli tu správnou atmosféru, ale doba jde holt kupředu a tak si mi staromilci holt musíme vystačit nějak sami. Střídavě jsme vycházeli na zahradu a pro potěšení prcků odpalovali první rachejtle, abychom se nakonec ještě stihli rozplynout nad v kočárku zachumlaným Legiho druhým přírůstkem do rodiny Matouškem a nakonec omladinu vyhnali spát. Prvkem značně zpestřujícím náš večer bylo grilování klobásek a bůčku, kteréžto krmivo bylo delikatesní a za tu chvíli stání na mrazu rozhodně stálo.

strýc Lado s Martinem (Legi junior)

salut Maki ...Legiho 1. synek

...a jeho palebná artilérie :-D

synovec Jirka s Martinem

kluci si hrají ;-)

West a Lado

Gumídek s Westem

v plné sestavě s Tymákovskou domobranou

 

Při jedné z Ladovo cigaretových zdravotních vycházek na čerstvý vzduch nás svou návštěvou potěšilo Tymákovské trio střelců Hajmi, Lof a Mates, kteří si odskočili z vlastní silvestrovské oslavy v lehce načaté náladě. Po krátké konverzaci a Legiho marných pokusem donutit Matese napadnout mou osobu, aby si rozšířil znalosti o navolňovací kopy a údery, jsme kluky pozvali ohřát se do úlu (kde teplota kulminovala na hranici 25 stupňů nad nulou) Čekání do půlnoci bylo vyplněno promítáním různých videí a fotek a špionážní pátrání po Hansovo „šikovné devatenátce“ (nebylo to kódové označení pro novou zbraň ani stíhačku…i když…). Nesmím opomenout ani celonoční Legiho činnost a to pořizování kompromitujícího materiálu proti členům Žoldáků a to focení jejich osob sedících před francouzskou vlajkou či dokonce s výzbrojí legionáře. Legiho úmysl byl více než zřejmý a to přiopilým žoldákům vnutit pod ruky ještě náborové papíry a následující den je pod tíhou důkazů donutit sloužit pod velením otce zakladatele Legiho a přísnou taktovkou staršího seržanta Vladimíra (přezdívaného v širém okolí, jak jsme se dozvěděli, "šílený prase"). Jak se půlnoc blížila, trio žoldáků nás opustilo a my dali vychladit šampaňské, které chybět prostě nemohlo. Stihli jsme si ještě vyložit karty (v řežii strýce Lada), kdy mě ty listy chodily až překvapivě dobré (uvidíme …) Westovi snad pomohli a Legimu bylo předpovězeno široké spektrum chorob (ono když se místo dvou karet tahalo sedm, nešlo se hotovému chorobopisu těžkého hypochondra vyhnout).

A už tu máme půlnoc, ťuknout si, připít a rychle posbírat veškerou ruční artilerii a přesunout se na ideální odpaliště. Metání kulových pum se neobešlo bez veselých zážitků. Kdy se Legimu a mě, zcela omylem a náhodou (jak jinak) povedlo jednu z pum umístit do trychtýře opačně a následným výbuchem trefit opodál stojícího a nic netušícího Láďu. Náš podlý kousek se stal první vlaštovkou v soupeření, kdo tu „svou“ pumu odpálí zábavnější a akčnější formou. Brzo tak o nás věděl celý Tymákov a snadno si nás mohl najít i bývalý žoldák Vojta (který se zjevil odnikud a ve tmě vypadal jako zabiják z béčkového hororu, který nemluví a své oběti rozčtvercuje sekerou). Když nám došla munice, sebrali jsme se a vypravili zpátky do tepla úlu. Brzo se objevil Hajmi, který si k nám opět na chvíli odskočil (Lof se prý potácel domů a Mates ani nevěděl, kde domov hledat) a nečekané zaklepání nám do Tymákova přivezlo (s litrem medoviny v sobě) Hanse Jahodáře (kterýžto napínavě vylíčil jeho jízdu vymetenými plzeňskými ulicemi mezi policejními hlídkami, s kterými hrál veselou soutěž „Boduj a plať“). Hans, držíc se motta, že bříško je u muže přes třicet znakem blahobytu a bohatství se pohodlně usadil a na jeho hlavu bryskně putovala Képi Blanc a do pusy granát, povedl se tak kapitální úlovek v podobě „kolaborujícího“ TL Žoldáků Plzeň.

Návštěvníci nás s nabývajícími hodinami opustili a my se pomalu připravili do hajan. Legi šel po zbytek noci chránit rodinu do krásně zrekonstruovaného domu (na kterém jsem prolil něco potu a krve poctivé práce…) a my ulehli v armě. West to zařízl prakticky okamžitě a my s Ladem ještě chvíli za doprovodu Simona s Gurfunklem debatili. Nutno podotknout, že mě začalo silně bolet břicho z toho šíleného tláskání (nebyl jsem sám) a Ladovo nekonečné vychvalování jím zakoupeného bramborového salátu, kterého má na novoroční oběd celé kilo, mě spíše přitížilo.

Lof, Hajmi a Mates

Vive la legion ... Mates

Westík (strategicky blízko křupek)

otec zakladatel LEGi

Hajmi

Vive la legion ... Hajmi

Jahodář ... v choulostivé situaci

Vive la legion ... Hans a West :-D

Noc ztrávená pod trikolórou

na Novoroční procházce a pečení masa

Maxík ... pokouší se vyhrabat jezevce !

West a Lado v civilním odění !

+ malý Maki se strejdou ;-)

Ráno někdy před devátou nás navštívil Legi (kterého rodičovské povinnosti vyhnaly z postele už v osm ráno), záhy pochopil, že se nikomu příliš z vyhřátých spacáků nechce a tak nás ještě nechal dospat. Můj zažívací trakt se však rozhodl nedopřát mi už ani minutu oddechu navíc a tak jsem hrdinně vstal, oblékl se a obsadil vyhřátý záchod (ten venkovní jsem v pudu sebezáchovy minul). Odměnou za brzké vstávání mi byla vynikající káva z rukou paní Legiové.

Když už jsme si s Legim chystali slzák a petardy na ty dva spáče v úlu, zahlédli jsme Láďu čadícího na zahradě a tak musela zákeřná pyrotechnika putovat zpátky do šuplíku. Snad příště.

Po obědě, skládajícím se z výtečné polévky paní domácí a už ne tak výtečné sekané, kteráž to svou konzistencí spíše připomínala bláto (její konzumaci jsem odmítl, následován naším čtyřnohým kamarádem Maxíkem) jsme se vydali na krásnou novoroční procházku.

Naše cesta do blízké rokle se pro obsluhu kočárku, vzorného otce Legioho,stala terénní vyjížďkou, ale ani padlé kmeny stromů nám nezabránili v tom užít si slunečný a mrazivý Nový rok venku.

 Jelikož už se začínám pomalu dostávat do stavu, kdy z krátkého reportu, který jsem Legimu přislíbil, vzniká román, mírně to zkrátím.

Za zmínku stojí snad ještě to, že ačkoliv české lesy jsou na divokou zvěř poměrně skoupé, překvapil nás strýc Lado svým vlkem a následně se nás u jím servírované ledové kávy se šlehačkou pokoušel znechutit při popisování jeho menšího extempore ve stylu „Weste, Gumo není bláto….“. Taktně tuto fekální historku přeskočím. Vše bylo dovršeno tím, když se domů vrátil synátor Maku v doprovodu dědečka, který jen utrousil, že si „Martínek malinko namočil nožičky v potůčku“ a vytratil se domů. Pokud nožičky končí v půlce zad, pak to bylo řečeno správně, jisté však je, že kombinéza se bude sušit nejméně týden a Martínek si odbyl svou premiéru „zahučet na Nový rok po pás do rybníka.“

A pak již za šera následovalo loučení se, pro ty, kteří se uvidí na Novoročním manuálu jen na krátko, pro jiné (jako mě) na delší dobu, ale dal jsem si tajné předsevzetí (teď vám ho prozrazuji!), že se na pár akcích letos určitě ukážu, jak mi to jen zhuntovaný kotník dovolí. Byla to báječná noc a den, strávené se skvělými kamarády a spolubojovníky, jsem rád, že jsme obnovili tuto silvestrovskou tradici a doufám, že alespoň některý z námi směle vymyšlených plánů do nového roku vyjde a my budeme opět společně vyrážet obtěžkáni výstrojí do lesů a hor, abychom si užili tu naši zelenou zábavu bok po boku…. .

S nostalgickou slzou na krajíčku se loučí Gumídek

10. ledna 2009 ... LEGi