08. prosince 2008    "Operace Blind Point"

KDE: okolí vesnice Ždírec,    ÚČAST: LEGi, Tomas a host Gumídek

Military akce v režii Venci z Veselých obušků a Caseyho z „anáče“. Tihle dva, si pro nás na mrazivou prosincovou sobotu připravili opravdu zajímavou a náročnou akci.  Scénář byl založen na výsadku speciální jednotky za nepřátelské linie, s cílem přepadnout konvoj, získat zásilku a tu dopravit bezpečně do evakuační zóny. Teamů speciálů bylo 6, většinou 3-4 členných a samozřejmě si vzájemně konkurujících.  Tímto byla naše mise dosti zkomplikována. Nejen že jsme se museli mít na pozoru před všudypřítomnými Vencovo lovci, kteří na nás číhali snad všude kde byl předpokládán náš průchod. Ale bylo třeba zlikvidovat i ostatní teamy speciálů … pídících se za stejným cílem mise.  

Na sraz v obci Ždírec jsme dorazili něco málo po 5 hod. ranní,  já LEGi, ex. leg. Tomas a kolega od US pěchoty Gumídek měli tento den hájit tříbarevnou Francouzskou trikolóru. Ráno bylo mrazivé stejně jako nálada většiny dalších bojovníků, kteří nevěděli co je v brzké době čeká. Otevřel jsem proto svojí nepostradatelnou termosku s kávou a nechal kolovat šálek s blahodárně působící kapalinou. Pozdravili jsme pár známých tváří, teamů … a již nám Venca rozdával mapy a instrukce. Za pár minut jsme již rozděleni seděli každý v jiném výsadkovém vrtulníku (ehm tedy autě)  a směřovali do tmy. V kapse jsem měl kopii mapy nejbližšího okolí a na ní malé kolečko místa našeho srazu. Letka vrtulníků dělala průběžné zastávky v okolí a ze svých útrob chrlila jednoho speciála za druhým.  Konečně se rozsvítilo červené světlo i v našem UHáčku a přišla moje chvíle.  Akčně jsem vystoupil, zakopl o popruh mého batohu F1 a přistál v pangejtu … opravdu hezký začátek. 

Přesunul jsem se malinko stranou od poměrně frekventované silnice, v křoví zorientoval mapu a počkal (dle Vencovo instrukcí) do 7 hod. ranní, od kdy jsme měli vyrazit k místu našeho srazu. Zavzpomínal jsem na 6 let mého působení ve skautu a hoden přezdívky z těchto dob „bratr Azimut“ … jsem brilantně dorazil na naše místu srazu. Zde již samozřejmě čekal Tomas a brzy dorazil i Gumídek.  Radost z tak brzkého shledání jsem klukům zkazil zprávou o ztrátě svého legionářského baretu,  pro který semnou vyrazili zpět.  Baret jsme nakonec našli, ale stálo nás to hodinu drahocenného času a v nohou bylo o 6 km výce. 

Vzhledem k našemu hodinovému zdržení jsme již na přepadení konvoje mohli zapomenout a proto jsme se obezřetně začali přesunovat k vysílači (kam měla být ukořistěná zásilka dopravena).  Plán byl jednoduchý, obsadit vysílač a počkat si na jiný team speciálů, který nám zásilku přinese až pod nos.  Na úpatí kopce vysílače jsme složili batohy a vyslali Gumídka na průzkum okolí. Kopec se zdál zatím neobsazen a Guma se do vysílačky pravidelně hlásil. Když jsme ale zaslechli nedaleko střelbu, Tomas popadl batohy a zavelel k přesunu za Gumídkem.  Malá přestřelka prozradila že vysílač je obsazen lovci a na kopec útočí další team speciálů. Stáhli jsme se a počkali na Gumídkovo refreš a poté provedli několik výpadů proti vysílači. Nakonec se ukázalo, že podobný nápad měli další 4 teamy s kterými jsme se o vysílač přestřelovali a plýtvali drahocennou municí L.  

Po hodinovém boji organizátor Venca přestřelku ukončil a vyznačil nám v mapě další cíl, evakuační zónu … kam jsme se měli během 2 hod. přesunout. Tomas  nahlédl do mapy a pronesl že sprintem tam budeme tak za 15 minut, proto je prý nejvyšší čas na dobrý oběd. A tak jsme vyndali vařiče a „sledujíce odcházející teamy“  začali připravovat teplé jídlo.  

K evakuační zóně nakonec vyrážíme jako poslední, protože Tomas nám chtěl předvést pochodové tempo Legion Etrangére, a tak nakonec začínáme ostatní teamy dotahovat. Bohužel únava si již vybral svoji daň, přeci jen jsme asi jako jediní vyrazili na tuto akci v plné polní, tedy s 8kg. batohy. A náš postup zalesněným terénem již nebyl podle army pravidel … proto také na jedné z lesních křižovatek narážíme na čtyř členný team speciálů. Zde se strhla zběsilá přestřelka … ve které se zbavujeme veškeré munice a nakonec podléháme, ale především ztrácíme 20 min. drahocenného času. Nyní již počítáme minuty a od cíle nás dělí jen několik stovek metrů. Bohužel, bloudění lučními mokřady a LEGi-ho opotřebovaná kolena nás definitivně zbavila možnosti na splnění této mise. Do cíle dorážíme s 5-ti minutovým zpožděním a Venca hodnotí naši akci jako neúspěšnou.  

V evakuační zóně se dozvídáme že konvoj zdárně přepadl a zásilku ukořistil team JPP a v požadovaném čase se do evakuační zóny dále ostavil snad jen team Veselých obuchů.  „Čest vítězům, sláva poraženým“ …. Loučíme se, s díky odmítáme odvoz k našemu BVP a vydáváme se na pochod k našemu zaparkovanému autu. Všichni jsme dost unaveni, vždyť jsme na nohou již nějakých 10 hodin, ale i přes to byla akce opravdu SUPER … akční, fyzicky náročná a zajímavá. Díky organizátorům ze její uskutečnění.   

14.1.2008  LEGi